Téléchargeur: Jenson
Pays: China
Temps de chargement: Aug 21, 2018
Prix: Gratuit
Évaluation: Basé sur 1 utilisateurs

S'il vous plaît, vérifiez que vous n'êtes pas un robot pour charger le reste des pages

tÉlÉcharger dalimilova kronika pdf

Znění originálu Dalimilovy kroniky (podle přepisu edice Josefa
Jirečka) vychází z díla Dalimilova kronika tak, jak bylo vydáno
v nakladatelství Evropský literární klub v roce 1948 (Dalimilova
kronika. [Připojen novočeský přepis originálu podle edice Josefa
Jirečka]. Praha : ELK, 1948. 228 s. Národní klenotnice, sv. 31).
Text díla (Dalimilova kronika), publikovaného Městskou knihovnou v Praze, není
vázán autorskými právy.
Citační záznam této e-knihy:
Dalimilova kronika [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská
knihovna v Praze, 2011 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrrmm-dd]. Dostupné z WWW:

.
Vydání (obálka, grafická úprava), jehož autorem je Městská knihovna v Praze, podléhá
licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte
licenci 3.0 Česko.
Verze 1.0 z 03. 03. 2011.
POČÍNÁ SĚ KRONIKA ČESKÁ
I.
Mnozí pověstí hledajú,
v tom múdřě i dvorně činie,
ale ţe své země netbajú,
tiem svój rod sprostenstvím vinie.
Neb by sě do nich které cti nadieli,
své by země knihy jměli;
z nich by svój rod veš poznali,
okud jsú přišli, vzvěděli.
Jáz těch knih dávno hledaju,
a vezdy toho ţádaju,
by sě v to někto múdrý uvázal,
všě české skutky svázal.
A dotad sem toho ţádal,
donid sem toho prve nezbádal,
(eţ) v to sě nikto nechce otdati;
proto sě sám v to drbiu uvázati.
II.
Ale věz, ţe-ť úsilno jesť tuto kroniku psáti,
ţe-ť drbiu z rozličných jednu shledati.
Neb to za jisté povědě,
ţe-ť nikděţ celé kroniky nevědě;
neb-ť jejie vši písaři ne velmi sú snaţni byli,
pro to sú jie mnoho opustili,
jedno o svém kraju, a jiného málo mluviece,
jiného mnoho opustiece,
a někde velmi krátiece,
a tiem pravý sled tratiece.
4
III.
Nalez kroniku u knězě starého v Boleslavi,
ta všecky jiné oslaví,
ta mi jistě Vlastiny boje zpraví,
mnoho neznámého vypraví.
Proto, budeš-li praţskú neb břevněvskú kroniku čísti,
tiemto sě právě ujisti,
ţe na niej jesť méně postaveno,
ale slov viece mluveno.
Opatovická ta často blúdí,
ač i viece mluví, však tobú slúdí,
Vyšehrazská ta mi sě najméně sliúbila,
najlepšie na Boleslavi byla.
To račteţ všickni věděti,
eţ té chciu sě podrţěti.
Ale nalezneš-li kde co jinak, neţ tuto, mluveno,
věz, eţ to jesť mú voliú neproměněno,
ale, jakţ to jesť tam postaveno,
takeţ-ť jesť i mnú ustaveno.
IV.
Řěči prázdné, jelikoţ mohu, mysliu ukrátiti,
avšak smysl celý mysliu poloţiti,
aby sě tiem mohl kaţdý raději učiti,
k svému sě jazyku viece snaţiti;
neb uslyšě múdrý řěč múdrú, múdřejí bude,
tuţebný tiemto túhy zbude.
Jáz tuto sprostně poloţiu
a na to lepšieho prošiu,
aby pro našie země česť
i pro našich nepřátel lesť
opravil mú řěč rýmem krásným
a oslavil hlaholem jasným,
a mne tiemto nehaněje,
5
řka: „Plete sě v to, a neuměje.“
Jáz sě v tom sám dobřě znaju,
kromě ţe-ť o svém jazyce velmi tbaju.
To mě jesť k tomu vzbudilo,
i mě k úsiliu připudilo.
I.
Od babylonské věže a o sedmi dcát jazyciech.
Kdyţ vešken liud pro svú vinu
kromě osmi vodú zhynu,
ti, jiţto běchu ostali,
ot vzchodu slunečného vstali.
Ku poledniu vţdy sě brachu,
nebo bychu plni strachu,
potopy sě vţdy bojiece,
sami sobě v tom nevěřiece.
Kdyţ na jednom poliu biechu,
jemuţto Sennar diechu,
tu nemúdrú radu vzěchu
a právě podobnú k smiechu,
řkúc: „Postavimy věţiu sobě,